Stali jsme se pány vily. Tedy my dva a fena, která si svou roli viditelně užívá. Je to sice na tři dny, ale asi by mě nikdy nenapadlo, že budeme ve Státech pro sebe mít obrovský dům, přesahující všechny naše potřeby. Ono by mě totiž ani nenapadlo nad tím přemýšlet. Teď ale nacházím aspoň čas na pohled do svých pocitů.
Cítím se tu hodně, hodně doma, ale přitom tak šíleně ztracená. Všechno mi přijde prorostlý lidma a prázdý zároveň. Čas i dny tady běží jinak než jsem zvyklá, přitom každý den stejně. To, že je pořád co dělat, mě moc nepouští ke stesku po domově, zároveň ale nenacházím tuhle stabilitu v sobě. Spojení s materiálníma věcma je pro mě v tuto chvíli nejdosažitelnější jistotou.
Život v Kalifornii se už ale dostává trochu do pohybu. Ne, že by nebylo skvělý výletovat s příbuznýma, surfovat a flákat se třeba u bazénu, postrádám v tom ale jakousi divokost a dobrodružství. Líbí se mi jednoduchost přístupu k vodě, sprše i elektřině, ale chybí mi tajemství ukrytá ve spontánním cestování.
Mezi náma s Tomem je teď vidět hodně soupeření. Dokonce i když máme dostatek jídla, nacházíme příležitosti, ve kterých se svojí striktností střetáváme. Oba máme z mýho pohledu potřebu se vyhraňovat, hledat si svůj prostor a tak jsme často vedle sebe, bez bližšího napojení. Myslím, že naučit se s tímhle pracovat bude těžkej, ale důležitej krok. Motivací mi je taky dnešní hodně nepříjemnej pocit, když Toma v autě předemnou málem smetl kamion.
Velkej krok jsme ale dneska už udělali. Po třech dnech, zaměřených na hledání, jsme koupili vozidlo. Bylo okolo toho dost divností. Třeba dívka, která přestala komunikovat, když jsem se zeptala proč její auto není registrovaný. Nebo muž prožívající velký smutek z toho, že jsme na první prohlidku auta nevzali rovnou peníze... A tak. Ale vyšlo to.
Plánem tedy teď je najít přijatelný pojištění, vyřídit registraci na úřadě a přestavěním vybudovat domov na další měsíce.
Ještě to pár dní potrvá. Pár dní užívání luxusu a konvenčního dobrodružství. Pár dní na který budeme brzo jenom vzpomínat, ale teď to ještě můžem žít.
Tedy loučím se s Vámi z krásnýho podstřešního místa v domě s výhledem na hvězdy a města v dálce s pocitem nadhledu na všechno to dění dole.
Tak přeji ten nadhled i Vám 🙂
Žádné komentáře:
Okomentovat